Kdo a jak může pomoci
Při hledání pomoci se oběti ale i svědci mohou obracet na příslušníky rodiny týraného zneužívaného nebo zanedbávaného dítěte, školské pracovníky, zdravotnické pracovníky, orgány sociálně-právní ochrany dětí, policii a ostatní členy naší společnosti.
Rodina
Rodina, a to jak užší, zahrnující oba rodiče a děti, ale také širší do které patří také rodiče rodičů, sourozenci rodičů, různé tety strejdové, bratranci, sestřenice, prarodiče a osoby s rodinou spřízněné jinak než pokrevním poutem, je pro dítě zdrojem jak možného nebezpečí ve vztahu k možnosti jeho týrání, zneužívání a zanedbávání.
Zároveň je však rodina také zdrojem možné pomoci, jak s odhalením týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte, a také alternativou k zajištění řádné, přiměřené a zdravé výchovy dítěte v případech, kdy musí být dítě odebráno z péče rodiče nebo rodičů.
Samotné vymezení toho co je, a není týrání může v představách příslušníků rodiny vyvolávat rozporuplné pocity, které jsou mnohdy znásobeny rodinným modelem v rámci dlouhodobé rodinné tradice. Z těchto představ a pocitů pak vznikají názory typu: „pokud by mě otec nebil jak žito tak ze mě nic nebylo“, „užívání tělesných trestů učiteli z nás neudělalo takové sígry jací vyrůstají z dětí dnes“, „škoda každé rány, která padne vedle“ apod.
Pro vymezení pocitu co je to týrání je proto možno užít definice výchovného působení rodiče na dítě a to, že: rodiče mají právo užívat přiměřené výchovné prostředky ovšem tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte nebo jakkoliv ohroženo jeho zdraví nebo vývoj.
Rodina by tedy měla zajišťovat přiměřeně bezpečné prostředí pro zdravý a přiměřený vývoj a rozvoj osobnosti dítěte. Na toto pamatuje zákon o rodině, který vymezuje termín rodičovské zodpovědnosti jako souhrn práv a povinností zahrnující zejména péči o zdravý tělesný, duševní, rozumový a mravní vývoj dítěte. Při výkonu těchto práv a povinností musí rodiče chránit zájmy svého dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje.
Příslušníci rodiny by tedy měli mít v rámci možností přehled o tom, zda nejsou děti jejich vlastní rodiny nějakým způsobem týrány, zneužívány nebo zanedbávány, pokud by snad pojali podezření, že je tímto jevem nějaké dítě ohroženo tak je jejich povinností tomuto zabránit. Další povinností vyplývající z trestního zákona je oznámit bezodkladně Policii ČR nebo státnímu zástupci spáchání trestného činu týrání svěřené osoby dle § 215 trestního zákoníku.
Pokud se Vám dítě svěří s problémem, že je týráno, zneužíváno či zanedbáváno tak se řiďte těmito pravidly:
- důvěřujte dítěti, ono ve vás důvěru našlo, když se vám se svým problémem svěřilo,
- při poškození dítěte vyhledejte lékařskou pomoc,
- bezodkladně informujte o všem co se stalo a co vám bylo svěřeno orgán policie nebo orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Škola
Pracovníci školy a školských zařízení jsou v situaci kdy mohou zjistit případy týrání, zneužívání čí zanedbávání dítěte nejčastěji a nejsnadněji, neboť jsou na rozdíl od ostatních nejčastěji a nejdéle v kontaktu s dětmi. Pedagogové žádají pro spolupráci na těchto případech o pomoc sociální pracovníky, spolupracují také se soudy a orgány činné s trestním řízení.
Pedagogové jsou po zdravotnických zřízeních nejčastějšími iniciátory oznamovaní případu týrání, zneužívání a zanedbávání dětí.
V každém případě podezření na možné týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte se pedagogové obracejí na oddělení sociálně-právní ochrany dětí dle spádové oblasti, kde se škola či školské zařízení nachází.
Zdravotnictví
Případy týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte nejčastěji odhalí a nahlásí dětský a dorostový lékař nebo zdravotnické zařízení kde je poraněné dítě hospitalizováno.
Obecně je povinností lékaře je vyšetřit každé poranění, ošetřit jej nebo zabezpečit či doporučit potřebné výkony k jeho ošetření, v rámci vyšetření by měl lékař posoudit i mechanismus vzniku poranění a zahrnout do diagnostického rozvahy i možnost týrání neboli neúrazového vzniku poranění. Diagnóza týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte je obtížně stanovitelná i při zcela jasném klinickém obrazu a proto lékař první linie nestanovuje konečnou diagnózu, ale je odpovědný za rozeznání podezření na možné týrání a odeslání dítěte k podrobnějšímu vyšetření.
Oznamovací povinnost pro zdravotnické pracovníky se řídí dle § 168 trestního zákona, kdy v jejim případě připadá v úvahu oznamovací povinnost o spáchání trestného činu týrání svěřené osoby dle § 215 trestního zákona a vraždy dle § 219 trestního zákona.
Pokud vznikají pochybnosti zda oznámit či neoznámit případ ohroženého dítěte orgánům činným v trestním řízení z důvodu hodnověrnosti sdělení či pro možné nenaplnění skutkové podstaty trestného činu je potřeba, aby zdravotníci postupovat tak, že se případ ohlásí na oddělení sociálně-právní ochrany dětí dle § 10 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
OSPOD
OSPOD je zkratka orgánů sociálně právní ochrany dětí (zahrnuje i bývalé OPD což byly orgány péče o děti), které zahrnují krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí.
Dále ještě zajišťují sociálně právní ochranu dětí obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další fyzické a právnické osoby jenž jsou výkonem sociálně-právní ochrany dětí pověřeny krajským úřadem, tyto osoby a instituce nemají však ze zákona postavení jako orgány sociálně právní ochrany dětí.
Sociální pracovníci oddělení sociálně právní ochrany dětí při obecním úřadu či úřadu městské části tvoří nejdůležitější článek celého systému ochrany dětí.
Zákon o sociálně právní ochraně dětí vymezuje obecnímu úřadu významné pravomoci v preventivní a poradenské činnosti. V rámci ochrany ohrožených dětí má obecní úřad za úkol vyhledávat děti na které se sociálně-právní ochrana zejména zaměřuje a oznámit případy ohrožených dětí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Pracovníci obecního úřadu také působí na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající u rodičovské zodpovědnosti, s rodiči projednávají odstranění nedostatků ve výchově a napomínají rodiče a osoby, které narušují řádnou výchovu nezletilého dle ustanovení zákona o rodině.
Obecní úřad má také povinnost zajistit pomoc dítěti, které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku v důsledku úmrtí jeho rodičů, při pobytu ve zdravotnickém zařízení, dítěti týranému, zneužívanému a zanedbávanému, které se ocitlo bez péče. K těmto účelům jsou zřízena zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Oddělení sociálně–právní ochrany dětí podává v případech dětí ohrožených týranýním, zneužíváním a zanedbáváním, návrhy na:
- omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti,
- pozastavení výkonu rodičovských povinností,
- nařízení ústavní výchovy,
- prodloužení či zrušení ústavní výchovy.
Policie
Policie a orgány činné v trestním řízení mají předcházet situacím kdy by mohlo dojít k sekundární viktimizaci dětské oběti. Samozřejmě by mělo být učiněno vše proto aby prvotní (a mnohdy také jediný) výslech dětské oběti nejen odpovídal zákonným požadavkům na výslech osoby mladší než patnáct let, ale aby byl nanejvýš kvalitní,a by nebylo nutno úkon opakovat či doplňovat.
Ve struktuře policie pracují specialisté zabývající se problematikou trestní činnosti mládeže a na mládeži, kteří mají tvořit styčné body při spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí a školami dle závazného pokynu Policejního prezidenta č.8 ze dne 21. ledna 2002.
Případy kdy dochází k týrání, zneužívání a zanedbávaní dítěte má policie za úkol zdokumentovat a co nejrychleji a nejdůkladněji vyšetřit, při tom však předjít výše uvedené sekundární viktimizaci.
Společnost
Pro všechny členy naši společnosti bez výjimky platí, že by neměli zaujímat lhostejný přístup k případům ohrožení dětí týráním, zneužíváním či zanedbáváním.
Obecně je oznamovací povinnost každého upravena, pokud se hodnověrným způsobem doví o spáchání trestného činu mimo jiných i týrání svěřené osoby dle § 215 trestního zákona a vraždy dle § 219 trestního zákona, upravena v § 168 trestního zákona.
Oznámení je možno podat policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci.
V případech sexuálního zneužívání je za dítě považována osoba mladší 15-let a za trestný čin je podle § 242 trestního zákona považováno pohlavní zneužívání, podle § 241 trestního zákona znásilnění, podle § 245 trestního zákona soulož s příbuzným v přímém pokolení nebo se sourozencem a podle § 217 ohrožování mravní výchovy mládeže.
Také tyto případy je potřeba neprodleně oznámit policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci.
Zde platí, že pokud si nejsme jistí zda došlo ke spáchání trestného činu, máme možnost naše podezření oznámit do protokolu na oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
